Reálné příběhy. Reálné ženy. Reálná naděje.
20 let jsem hledala tátu v každé lahvi. Rok jsem ho nehledala nikde. A konečně jsem našla sebe.
Kristýna tátu nepamatuje. Odešel brzy. A na jeho místě nastoupil otčím, který jí nikdy nedal to, po čem toužila. Bezpečí. Pochopení. Lásku bez podmínek.
Celý život pak šla od muže k muži. Hledala v každém z nich toho tátu, o kterém jen snila. A každý z nich – jinak, různě, pokaždé bolestivěji – zklamal.
Pila 20 let. Ne proto, že chtěla. Ale proto, že bolest bylo třeba někam dát.
Má dvě děti. Skvělou práci. Žije v Praze a nikoho nepotřebuje – na papíře. Ale doma, ve svém srdci, čekala na někoho, kdo ji zachrání.
A pak pochopila: záchranářka je ona sama.
Dnes je Kristýna rok střízlivá. S mužem to pořád není jednoduché – ví to, nestydí se za to. Ale ví také, že jednoho dne přijde ten pravý. Ne jako záchrana. Jako bonus k životu, který si vybudovala sama.
Je na sebe pyšná. A to je víc, než kdy čekala.
„Rok bez alkoholu. Dvě děti. Skvělá práce. Jsem na sebe pyšná – a to jsem dlouho neznala."
— Kristýna, Praha
25 let jsem pila. Pak jsem si řekla: pomůže mi jedině někdo, kdo to sám zažil. A měla jsem pravdu.
Katka věděla, co potřebuje. Věděla to i tehdy, když neměla na to, aby si to mohla dovolit.
Pila 25 let. Zkoušela různé cesty. Programy, brožury, odhodlání. Ale pokaždé, když se dívala na kouče nebo terapeuta, cítila propast: „Ty jsi to nikdy nezažil. Ty nevíš, jak to doopravdy je."
A pak se dozvěděla o nás.
Ženy, které prošly závislostí. Které znají ten pocit z vlastní kůže. Chtěla to zkusit. Ale peníze nebyly.
Napsala nám. Domluvily jsme splátky. A Katka začala.
Dnes pomáhá dívkám, které jsou tam, kde byla ona. Bez peněz. S touhou se uzdravit. S pochybnostmi, jestli je někdo pochopí.
Katka je pochopí. Protože přesně to sama prožila.
„Neměla jsem peníze. Ale měla jsem odvahu napsat. A to stačilo."
— Katka, průvodkyně v programu
Myslela jsem, že alkohol mi bral. Ale komunita mi vrátila víc, než jsem kdy měla.
Stačila jedna správná zpráva ve správný moment. A já nevzala lahev.
Ráno jsem otevřela deník místo lahve. To byl ten zlom.
Nevěřila jsem, že se to dá zvládnout. A pak přišel první měsíc bez lahve – a já se znovu setkala se sebou.
Transformace mi vrátila dcery. A sebe.
Ty, kterým jsem pomohla, už pomáhají druhým. A to je přesně to, proč to dělám.
Tvůj příběh může inspirovat další ženy. Napiš nám – rádi ho přidáme (anonymně, pokud chceš).
Napsat nám